logo TyfloCentrum.cz - odkaz na úvodní stranu

TyfloCentrum Pardubice, o.p.s.

Poskytovatel sociálních služeb pro lidi se zrakovým postižením v Pardubickém kraji

"SPRÁVNĚ VIDÍME JEN SRDCEM. CO JE DŮLEŽITÉ, JE OČÍM NEVIDITELNÉ." Antoine de Saint-Exupéry odkaz na fejsbuk TyfloCentra Pardubice

Příběhy lidí se zrakovým postižením

 

Příběh paní N.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Příběh paní N., 40 let.

Zrakové postižení mám vrozené, od narození. Dlouho jsem o něm já ani moji rodiče nevěděli, jen jsem po běžných kontrolách u očního lékaře postupně začala nosit silnější brýle. Až v 10ti letech, při návštěvě příbuzných, si všimli, že se zrakem velmi obtížně orientuji v neznámém prostředí. Zajeli jsme proto na oční kliniku, kde se rodiče dozvěděli mou diagnózu. To, že vidím o dost hůř než vrstevníci, jsem sice přibližně do 20ti let tak nějak tušila, nechtěla jsem si to ale ani v nejmenším připustit a žila, dá se říct, život jako ostatní, což pro mě bylo v určitých situacích velmi náročné zvládat. Chodila jsem do běžné ZŠ i SŠ a až na VŠ jsem si dopátrala v knihách přesnou oční diagnózu a co to obnáší. Nejtěžší pro mě bylo přiznat si před sebou a před ostatními, že hodně špatně vidím a že s tím souvisí nějaká omezení. Musela jsem se smířit s tím, že si nemůžu plnit profesní sny a pracovat jako průvodkyně v zahraničí, udělat si řidičák, hrát míčové hry, jezdit na kole, pozorovat hvězdy a podobně. Celý život mě to stresovalo, připadala jsem si kvůli tomu méně hodnotně. Bála jsem se, aby mě okolí kvůli zrakovému postižení "bralo mezi sebe", aby mě lidé neodsoudili. A to i přesto, že jsem měla a mám dobré zkušenosti a dobré přátelé, kteří mě berou takovou, jaká jsem.

Co mi pomohlo? V přijímání zrakového postižení, jeho přiznávání na veřejnosti a jak si život s handicapem usnadnit pomohla podpora a přijetí rodiny a přátel, psychoterapeutické konzultace a také pracovníci v TyfloCentru Pardubice. Díky jejich podpoře a rozhovorům s nimi jsem byla například schopná začít postupně používat bílou hůl, aniž by se mi rozbušilo srdce. V současné době ji už dokážu použít, když potřebuju, a necítím se kvůli tomu trapně. A přitom to pro mě byla po mnoho let jedna z nejnáročnějších situací, kterou jsem dřív nedokázala zvládnout. Postupně jsem si pořídila lupu, kompenzační pomůcky pro zrakově postižené a první bílou signalizační hůl. Naučila jsem se požádat o pomoc druhých, když už některé věci "neukoukám" nebo je zrakem obtížně zvládám. Když to shrnu, tak i díky informacím a službám v TyfloCentru Pardubice jsem i se zrakovým postižením v mnoha oblastech samostatnější a vím, jak řešit případné překážky a výzvy, které mi zrakové postižení přináší.

I přes všechny životní peripetie si dokážu život užít plnými doušky a vždy si najdu cestu, jak si splnit svá přání a sny. Ráda cestuji, plavu, jezdím na dvojkole, navštěvuji různé vzdělávací kurzy, kreslím s pomocí lupy a dobrého osvětlení, chodím na kurz tance, běhám s pomocí trasérky - dobrovolnice. Plním si jeden ze svých snů a s pomocí dobrovolnice Irči šiju různé věci, oblečení i patchwork. Navíc jsme si skvěle sedly a staly se z nás dobré kamarádky. Naučila jsem se sjezdové lyžování na lyžařském kurzu pro zrakově postižené, za doprovodu traséra.

A co bych ráda výhledově dělala? Například se zdokonalila v hraní na kytaře, procestovala svět apod. Je tolik možností, jak i s handicapem žít život aktivně, šťastně a s vnitřním naplněním. Paradoxně je pro mě handicap motorem, který mě žene dopředu.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Pracoviště TC Pardubice


Partneři a dárci


Kalendář akcí


Zveme Vás

Doporučujeme